Zdeněk Němec - autentické vzpomínky
 
 
Opis statě Zdeňka Němce, zakladatele českého OB, který napsal pro publikaci "25 let OB", vydal oddíl OB TJ Gottwaldov 1975

První orientační závod v ČSR

Není pro mne nic snadného psát o historii orientačního sportu v Československu; bylo o tom již dost napsáno a často i nepřesně a dále proto, že nemám sklon k tomu, abych se něčím vychloubal a nerad píši o sobě. Dochovaly se nám desítky stránek dokumentace, výstřižků a fotografií z novin, (pozn.: tyto materiály jsou součástí archivu COH), ubývá však i pamětníků. A odešli nejen ti, kteří byli od listopadu 1951 velkou brzdou rozvoje orientačního sportu u nás, ale i ti, kteří byli nadšeni pro tento sport v Československu.

Čtení map a orientace v terénu byly mým koníčkem již od dětských let. Podle ojedinělých novinových článků byly v Československu již před II. světovou válkou pořádány různé orientační hry a soutěže. Tyto denní i noční orientační hry a pochody pořádali - podle autorů článků - různé organizace, jako Spartakovi skauti práce apod. Byly to akce místního významu, bez jednotných pravidel a o žádné z nich se doklady, výsledky a jiný průkazný materiál nedochovaly (pozn.: něco se dodatečně našlo a je zařazeno v archivu COH). Ojediněle se k nám dostaly velmi kusé zprávy o tom, že ve Skandinávii je velmi populární orientační sport. Neměli jsme však žádné vlastní zkušenosti.

V dubnu 1950 se konala ve Společenském domě v Otrokovicích schůze krajské lyžařské sekce tehdejšího Sokolského kraje Klementa Gottwalda. Jedním z bodů bylo hodnocení lyžařské sezóny 1949-1950. Při této příležitosti byla také hodnocena krajská škola pro vedoucí a cvičitele lyžování. Kritizoval jsem topografické a praktické čtení a práci s mapou u většiny frekventantů jako nepostačující a doporučoval, aby byly kladeny nadále vyšší požadavky. Členové tehdejší krajské lyžařské sekce se tímto problémem vážně a dlouho zabývali. Tento bod byl ukončen podnětným návrhem tehdejšího zapisovatele sekce Václava Kapice. Navrhl, aby po vzoru Seveřanů byly místo školení pořádány orientační závody, na kterých by byla povinná účast pro nové a doporučená účast pro dosavadní vedoucí a cvičitele lyžování.

Je tedy zajímavé, že první myšlenka - uspořádat orientační závod (pozn.: tehdejší oficiální název OB) - se nezrodila mezi turisty, ale mezi lyžaři. Inspirací k ní byl v jednom z předešlých čísel měsíčníků "Lyžařství" článek J. Štěpničky, ve kterém se mimo jiné zmínil o orientačním sportu ve Švédsku a vyzval naše lyžaře, aby tento druh sportu u nás zavedli. Závěr článku zněl: "Příležitostí u nás máme dost, začněme." První zrnko tedy vzešlo na schůzi lyžařů SKKG.

Lyžařský oddíl Sokola Svit v Otrokovicích dostal za úkol, aby za mé spolupráce vypracoval návrh pravidel orientačního závodu. Po schválení pravidel měl být jmenovaným oddílem ještě v tomtéž roce orientační závod uspořádán. Návrh pravidel po stránce orientační jsem vypracoval sám. Jen stať s závodě hlídek, jejich chování na trati, povoleném rozestupu, měřené času a některých organizačních věcech mi pomohl vypracovat tehdy již velmi zkušený lyžařský rozhodčí Karel Papež, člen lyžařského oddílu Sokola Svit v Otrokovicích. Na jedné z dalších schůzí krajské lyžařské sekce, která se konala na Vsetíně, jsem nesměle přednesl návrh pravidel a hodnocení orientačního závodu a doufal, že k tomu dostanu řadu připomínek ke zlepšení. Návrh však ke svému překvapení byl schválen bez připomínek a vylepšení. Byl stanoven termín uspořádání a protože se oddíl v Otrokovicích daného úkolu neujal, bylo na této schůzi dohodnuto, aby I. orientační závod uspořádal z pověření lyžařského odboru Sokolského kraje Kl. Gottwalda turisticko-lyžařský oddíl ZSJ Svit Gottwaldov-Zlín. Po této schůzi jsem vybral prostor závodu, start a cíl (ne náhodou, ale záměrně k "uctění" místa, kde jsem jako velmi neukázněný žák měšťanky pro orientační neschopnost učitelky rozbil školní výlet - byla z toho dvojka z chování, ale větší sebedůvěra v orientaci) a podle mapy postavil kontroly. Pro muže všech kategorií a starší dorostence o délce 13,4 km s pěti kontrolami a pro ženy a starší dorostenky o délce 8,8 km vzdušnou čarou a se třemi kontrolami. Po dvou jednodenních návštěvách Chřibů za spolupráce Františka Šnajdra, Jaroslav Vodstrčila, Eugena Reichla a Jana Žůrka jsem postavil tratě v terénu, vypracoval orientační úkoly a rozplánoval zavádění činovníků na kontroly. Jmenovaní mi pomáhali i s další náročnou organizací průkopnické práce.

Rozeslali jsme propozice s náborovým letákem a formulářem přihlášek, také dodatek se zásadami hodnocení I. orientačního závodu. Nechal jsme vytisknou speciální diplomy s hlavičkou pořadatele, s názvem "I. orientační závod ve Chřibech, konaný 21. a 22.října 1950" a potřebnými daty pro vepsání jmen a výsledků. Propozice obsahovaly základní údaje a data závodu, rozpis kategorií, popis charakteristiky terénu (neznámý, neznačkovaný, a převážně zalesněný), stanovení užitečné přítěže (muži 5 kg, ženy 2 kg, dorost bez přítěže), pořad závodu a pokyny, co je třeba vzíti s sebou a další základní informace (odvolání na řády ČOS /pozn.: Československá obec sokolská/, bodování, přihlášky, závodní kancelář, zdravotní služba, startovní čísla, losování, protesty, diplomy, náklady, doporučení účasti pro vedoucí a cvičitele lyžařského odboru SKKG a další pokyny). V závěrečné části byly vypsáni hlavní činovníci závodu: ředitel - Eugen Reichel, sekretář Jan Žůrek, velitel tratí - Zdeněk Němec, velitel kontrol - František Šnajdr, předseda sboru rozhodčích - Karel Papež, zdravotník - MUDr. Zdeněk Jaroš, sbor rozhodčích - ZSJ Svit Gottwaldov-Zlín a Otrokovice a další.

Jako zkušení rozhodčí u zkoušek v terénu pracovali: Pavel Mezihorák, osvědčený pořadatel topografického školení v reálném gymnáziu, Jaromír Vaněk, topograf horolezeckého oddílu, členové počtářské komise byly Marie Opluštilová, Milada Slovenčíková a Anděla Pavlištíková, časoměřiči Bohumil Karabec, Karel Ambrož a Josef Klátil. Byla zajištěna zdravotní služba, novináři, fotografové, filmař, kontroloři přítěže, písaři na psaní diplomů a někol pracovníků organizačního štábu pro dopravu, ubytování, zásobování, propagaci aj. Vše bylo připraveno do nejmenších podrobností, hlavní činovníci měli několik přípravných schůzek a všichni pak podrobnou instruktáž před závodem. Pro hladké zvládnutí tohoto závodu jsme si zajistili i účast radioamatérů-vysílačů ze ZK ROH Svit z Gottwaldova. Pro důstojný rámec byla zajištěna účast zástupců různých složek a reprezentační místnost pro sobotní program tj. Divadelní sál hotelu Moskva.

Přihlásilo se nám 56 tříčlenných hlídek, na závod se dostavilo a startovalo 42 hlídek, tj. 126 závodníků. Po prezentaci v informační a závodní kanceláři hotelu Moskva v Gottwaldově se v sobotu 21.10.1950 do 18 hodin shromáždilo v Divadelním sále přes 200 lidí. Kromě všech závodníků zde byli činovníci,, novináři, zástupci společenských složek, vedoucí družstev a hosté.

Závodníky a všechny přítomné pozdravil zástupce KV a předseda lyžařského odboru Eugen Reichl. Pak jsme názorně vysvětlili podmínky závodu. Obsahovaly struční informace o charakteru terénu a kontrolách, bodování (tj. 40% za dosažený čas a 60% za úkoly z orientace), organizaci startu, chování na kontrolách, při zkouškách a v cíli. Tak např. muži mohli za nejlepší čas v jednotlivých kategoriích získat maximálně 120 bodů. Čas horší o 1 min. znamenal srážku 2 body. Za orientaci mohla hlídka získat max. 180 bodů a to za písemku až 60 bodů, za zodpovězení tří otázek kolektivních (odhad vzdálenosti, určení nadmořské výšky a přenesení bodu z terénu do mapy) až 30 bodů, za absolvování tzv. "rychlostního" úseku mezi dvěma kontrolami v limitu do 35 minut 30 bodů a za praktické zkoušky jednotlivců ze čtení map a orientace až 60 bodů (přenesení bodu z mapy do terénu a naopak, orientování mapy podle terénu, určení viditelnosti bodu, určení výškového rozdílu dvou bodů a změření vzdálenosti podle speciální mapy 1:75 000, podle které závodníci také závodili). Nesplnění některých podmínek bylo přesně bodově "ohodnoceno", tak např. za překročení času stanoveného pro rychlostní úsek byla srážka 1 bod za každou započatou minutu. Byly připraveny také náhradní otázky pro případ, že by během závodu byla špatná viditelnost.

Následovalo losování. Po něm si sesedli závodníci jednotlivých hlídek odděleně ke stolům a dostali za úkol kolektivně jako hlídka popsat stanovený úsek v délce 1 km mezi kótami podle speciální mapy 1:75 000. Stanovený čas 10 minut. Úkolem bylo popsat tuto spojnici dvou bodů co nejpřesněji a nejúplněji a to nejen pokrytost, ale i členitost terénu. Pak byly písemné práce posbírány a závodníci se rozešli, aby se vydatným spánkem posilnili na příští den. Tao písemné zkoušky jsme zařadili, abychom získali informace o orientační zdatnosti závodníků ještě před vlastním závodem.Časově nároční bylo hodnocení. Trvalo od 22 hodin do 3 hodin ráno. Každou práci hodnotili tři rozhodčí a hlídka dostala průměrnou známku. Při větších bodových rozdílech se brala průměrná známka všech zkoušejících-hodnotících rozhodčích. Komisí bylo konstatováno, že vcelku mají starší i mladší dorostenky vyšší teoretické znalosti ve čtení map než muži. Vynikající výkon měla hlídka mladších dorostenců M. Sobotka, A. Pekař a A. Pokorný - studentů gymnázia od Pavla Mezihoráka; jediní získali plný počet bodů tj. 60. Z mužů měla nejlepší práci hlídka lyžařů z Kroměříže - K. Zapletal, V. Kubíček a Z. Jaroš a hlídka turistů a lyžařů v Valašského Meziřičí - K. Štros, E. Leinfellner a J. Dvořáček. Obě získali po 55 bodech. Všichni také druhý den potvrdili, že jsou dobří nejen v teorii, ale i praxi a více než polovina z nich to potvrdila na II. ročníku OZ v Gottwaldově v roce 1951 a též se postupně vypracovali mezi nejlepší závodníky ČSR a získali mistrovské tituly. Pro předpokládaný, stále vyšší počet startujících na budoucích ročnících jsme již při prvním ročníku došli k názoru, že tyto zkoušky příště již vynecháme.

Neděle 22.října již od časného rána naznačovala, že bude krásným podzimním dnem. První autokar odjel s činovníky a pak další tři, kterém podle vylosování odvezly všechny závodníky a ještě několik činovníků k turistické chatě "Na Bunči" ve Chřibech. Větší část činovníků byla rozmístěna na kontrolách, ostatní zůstali na startu. Po slavnostním nástupu a vztyčení vlajky přednesl nejstarší účastník I. ročníku OZ František Vojta slib tohoto znění: "Slibujeme, že vybojujeme tento závod a ušlechtilém a družném zápolení, v duchu vzájemné pospolitosti, kázni a obětavosti, čestně, poctivě, přejíce jeden druhému nejlepších výsledků. Nechť zvítězí nejlepší z nás. Tak slibujeme!" A chřibskými lesy zaznělo mohutné "Tak slibujeme!"

V 9 hodin nedaleko chaty Na Bunči odstartovala první hlídka se startovním číslem 10. Byli to muži lyžařského oddílu z Otrokovic - J .Mikeska, Z. Martinů a S. Ordelt. Další hlídky startovaly v pětiminutových startovních intervalech. Závod probíhal za ideálního počasí. Úseky na první kontrolu byly snadnější a tyto kontroly byly průchozí. Na druhé kontrole proběhly již popsané ústní kolektivní zkoušky. Ze druhé na třetí kontrolu byl rychlostní úsek, na čtvrté kontroly byly zkoušky jednotlivců, pátá kontrola byla opět průchozí a cíl byl u chaty "Na Bunči". Zdržení u zkoušek se všem hlídkám odpočítávalo od hrubého času závodu. Po stránce orientační nečinil závod mimořádné obtíže. Na trati mužů byl nejlepší čas 2:28,11 hod, nejdelší 3:48,31 hod. Na kratší trati měla nejlepší čas hlídka mladších dorostenců - 1:19,48 hod, nejdelší čas u hlídky stejné kategorie byl 2:19,45 hod.

Po závodě nebyla podaná ani nejmenší námitka. Byla uspořádána beseda a hodnocení závodu s výzvou k závodníkům, aby přednesli své připomínky pro zlepšení organizace a hodnocení příštích orientačních závodů. Všechny podstatné připomínky závodníků byly zapsány. Bylo konstatováno, že závodníci byli s upořádáním velmi spokojeni a sám závod splnil účel. Rovněž organizace závodu byla hodnocena jako velmi dobrá. Závod byl také zpravodajsky na výši, k čemuž hodně přispěli radioamatéři-vysílači, kteří byli na jednotlivých kontrolách, na startu a v cíli. Bylo kladně hodnoceno a konstatováno, že je nutné pro další OZ, aby tratě a umístění kontrol zůstaly utajeny. Byl hodnocen celý závod jako velmi dobrá část předsezónní přípravy lyžařů, jako výborná škola pro praktický výcvik v orientaci v terénu pro všechny sportovce - lyžaře, turisty a horolezce a jako závod, který má i vysoký branný význam.

Závodníci souhlasili s délkou tratí, s hodnocením 40%:60% - čas:orientace. Bylo doporučeno zjednodušit hodnocení orientace, zejména písemné zkoušky. Rychlostní úsek byl hodnocen kladně. Větší polovina závodníků žádala orientačně náročnější trať. Bylo však pamatováno i nato, že může být mlhavé či deštivé počasí. Bylo doporučeno, aby za každou započatou minutu horšího času byl sražen jeden bod místo dvou. Díky spojkám na motorkách, které ale nesměly přijíždět do blízkosti kontrol a měly za úkol odvážet dílčí výsledky zkoušek a časů rychlostního úseku, byly např. výsledky žen hotové před příchodem posledních hlídek mužů. Bylo doporučeno zjednodušit formuláře pro závod. Bylo dost hovořeno o tom, zda omezovat běh při závodě nebo jej preferovat, zda užitečnou zátěž ponechat, snížit nebo zvýšit (zvýšení navrhovali horolezci). Většina závodníků se vyslovila pro ponechání užitečné zátěže. Bylo doporučeno, aby i mladší dorost měl s sebou nejnutnější vybavení pro případ úrazu, zbloudění apod. Silnou většinou byly zamítnuty návrhy některých jednotlivců jako doplnit na trati zkoušky signalizace, zdravovědy první pomoci event. dalšími prvky, které nesouvisí s orientací. Již na I. OZ byly návrhy na zrušení zkoušek na kontrolách vůbec, na zavedení neobsazených (němých) kontrol, na získání přesnějších map o větším měřítku, na postupné zvyšování orientační náročnosti tratí apod.

Závěr byl ten, že většina závodníků byl první orientačním závodem úplně nadšena s přáním, aby byl brzy uspořádán podobný závod a to nejen pěší, ale i na lyžích, pokud možno hned v zimě 1950/51.

Po ukončení hodnocení tohoto závodu bylo vyhlášení výsledků při slavnostním nástupu všech závodníků, rozdělení cen, po krátkém projevu E. Reichla a předsedy pořádajícího oddílu B. Kováře a po sejmutí státní vlajky zaznělo okolím mohutné "Zdar" a I. orientační závod v Československu byl s velkým úspěchem a nadšením ukončen. Všichni, kdož závodili, si odváželi krásný diplom a ti, kteří obsadili první a druhá místa ještě upomínkové vlaječky. Všichni odjížděli s hřejivým pocitem - i když trochu unaveni - duševně přece jen povzbuzeni do nové tvůrčí práce.

Po závodě jsme do příslušných TJ poslali čtyřstránkové nacyklostylované výsledky se základními údaji o závodě a umístění s udáním čistého času, bodů za čas, za orientaci a celkem. V kategorii mužů MA (19-32 let) zvítězili členové turisticko-lyžařského oddílu ZSJ Gottwaldov-Zlín Garlík, Obdržálek, Polášek, v kategorii mužů MB (33-40 let) členové lyžařského oddílu Sokola Kroměříž Zapletal, Kubíček Jaroš - tato hlídka se také stala absolutními vítězi závodů, v kategorii MC (41-50 let) členové turistického oddílu Sokola Valašské Meziřičí Šišák, Fabián a Červenka. V kategorii starších dorostenců zvítězila hlídka Gymnasia Gottwaldov Bělík, Bánovský a Červenka

Na kratší trati zvítězili mladší dorostenci z Gymnasia Gottwaldov Sobotka, Pekař a Pokorný. V ženách vyhrála hlídka žen z lyžařského oddílu Sokola Kroměříž Rašťáková, Klimecká a Charvátová. Mezi staršími dorostenkami zvítězila hlídka z Gymnasia Gottwaldov Králová, Miklíková, Kmentová, v mladších dorostenkách hlídka Domova průmyslové mládeže Žůrková, Stöhrová a Živnůstková.

Propagačně jsme měli tento závod velmi dobře zajištěn a tak nejen před závodem ale zejména po něm téměř všechny deníky zveřejnily výsledky tohoto závodu. V hodnocení celého závodu a jeho organizaci nebylo o superlativy nouze. Nejobsáhlejší článek byl zveřejněn v Sokolských novinách. "Sokol Svit Gottwaldov patří mezi sokolské jednoty, které se řídí heslem - věčný ruch - věčná nespokojenost. Dokázal to během uplynulých let již několikrát, ať již novým způsobem sokolského schůzování, přípravou a návrhem soutěží SHDM (Sportovní hry demokratické mládeže) a nyní uskutečněním orientačního závodu. Tento závod je u nás novinkou a byla to první zkouška…….."

Zdeněk Němec, Otrokovice, 1975

 

© 2004 Centrum historie OB Zlín