Úvodem
Od Petra Hraničky
Je stále těžší a těžší dávat tento časopis do kupy. Toto letní číslo se opět potýká s ryze letními problémy, což je zmenšená přítomnost běžných spolupracovníků na obvyklých místech, k tomu zase mnoho další práce okolo OB (propagace reprezentačních družstev, mapování, spolupráce se spřátelenými časopisy, které vycházejí dle plánu a termínů, příprava závodů ap.), absence kolegů z redakce (ty prázdniny...), povodně, pak vedra, neuvěřitelný binec v archivu redakce a z toho vyplývající další časové ztráty při nekonečném hledání článků, fotografií, výsledků ap., zblázněné počítače, dovolená v tiskárně, a další "radosti", které čtenáře čekajícího na své čtení nemusí sice zajímat, ale byl bych rád, kdyby situaci okolo vydávání časopisu respektoval a byl pokud možno tolerantní. O plánovaném osudu časopisu po Novém roce se dočtete na dalších stránkách v článku "Léčba Procházkou"...
Autoři zde vypisují několik soutěží ("za OB krásnější") či anket ("o pozitiv roku"), jsem zvědav, jestli jde jen o slovní obraty, či myslí soutěže a ankety vážně, t.j. včetně jejich průběžného sledování a závěrečného vyhodnocení (např. Anketu LOB 96 v čísle 1/96 také autor J. Vodrážka pouze vyhlásil, leč tím to pro něj skončilo a vyhlášení Ceny LOB 96 se opět musel ujmout na podzim sekretariát ČSOB při vyhlašování nejlepších O- běžců). Upozorňuji tedy, že za průběh těchto anket a soutěží nenese redakce časopisu OB žádnou odpovědnost.
Zcela opačně tomu je u Ankety o nejpopulárnějšího O- běžce, která je vypsána v tomto čísle již potřetí, z toho podruhé pod záštitou redakce časopisu, když se od ní oficiální vedení svazu distancovalo pro její trochu recesní nádech a příliš subjektivní výsledky. Poprvé však je tato Anketa vypsána včas, takže mají šanci hlasovat opravdu všichni O- běžci, v jejichž co nejmasovější účast doufáme. Poupravená a zdokonalená pravidla Ankety a podmínky hlasování jsou uvedena u hlasovacího lístku.
Závěrem tradiční nástin, co by se tak mohlo objevit v dalším čísle časopisu, který by mohl vyjít tak asi po polovině září (snad na Mistrovství ČR?). V každém případě hlavní část časopisu bude věnována mistrovství světa v Norsku, dále zde naleznete mnoho informací a povídání o IOF (mezinárodní federace OB), reportáže z letních vícedenních závodů, aktuální myšlenky ze sféry OB, snad i nějaké perličky navíc (zatím v jednání - radši předem neuvádím konkrétní obsah), samozřejmě pak pravidelné rubriky a témata.
Zkráceno
(Zpět na obsah)
Žebříčky jaro 1997
Od Petra Perničky
1. a 2. kolo Českého poháru štafet a České ligy klubů
7. - 8. června
OK Jilemnice a SOK TJ Turnov
Dva menší, ale zkušené oddíly se celkem bez problémů zhostily pořádání letošních prvních štafetových soutěží.
Sobotní závod proběhl za sympatického počasí v lese kousek za Jilemnicí. Pěkná louka s diváckou kontrolou a bufetem byla vcelku kvalitním centrem, štěstí, že nepršelo. Vlastní závod byl tradičně dramatický, tak jak jen štafety dokážou být. Mapa Strážník nabídla pěkný terén, kterému vévodil rozbitý kamenitý svah se spoustou náročných kontrol. V závěru vedly tratě vcelku plochou částí s melioračními rýhami a porostovými detaily. Zajímavostí bylo postavení oddělené sběrné kontroly pro poslední úseky, což několik závodníků včetně např. Jany Cieslarové nezvládlo a po fáborkách naběhlo jinam než mělo. K celkem kvalitnímu podniku snad jen pár výtek na adresu stavitele, který několika nevhodnými kontrolami upozornil na ne zcela 100% mapu a rovněž nevěnoval dostatek pozornosti bezpečnosti. Pořadatelé tak můžou mluvit o štěstí, že při výstupu na 10 m vysokou mokrou skálu v kategorii H21 a zvlášť na prvním úseku nedošlo ke zranění.
Výhled na majestátní Trosky uvítal účastníky nedělního závodu v šikovném středisku Na paldě u Rovenska. Solidní mapa Holenice moc lesa nepokrývala. Stavitel se s tím však zkušeně vyrovnal vložením pár povinných úseků a většina závodníků tak ani nepostřehla, že se vlastně proplétá mezi poli. Terén byl lehce zvlněný, místy s podrostem, kontroly hlavně na údolíčcích, rýhách a prohlubních. Bohužel se při závodě opět projevil český nešvar, totiž nedodržování povinných úseků, na což tentokrát dvě mužské štafety doplatily diskvalifikací. Pořadatelsky to byl však kvalitní závod, škoda jen trochu pokulhávajících výsledků.
K jinak vydařenému víkendu bych na závěr ještě rád doplnil dvě společné připomínky:
1) Bohužel po oba dny byly překročeny směrné časy pro vítězné štafety, a to v sobotu u H-18 a H21, v neděli u D-18, D21 a H-18.
2) Společnou slabinou obou závodů byl nedostatek stojanů na nejzatíženějších prvních kontrolách. Myslím, že by obecně pořadatelé všech štafetových soutěží měli brát do úvahy, že když v H21 startuje 80 štafet, potom minimálně prvních 5 kontrol (někdy i více) potřebovalo více než dvoje kleště. Startovní pole se totiž stále vyrovnává, a tak na prvních úsecích nebývá občas nouze i o bo_xerské vložky nad osamělým klátícím se stojanem.
5. a 6. KB cup, PE a ŽA, ŽB-Morava
15. - 16. června
VSK VŠB TU Ostrava
"Na konci světa", na moravsko-polském pomezí, ve Velkém Vrbně pod chatou Paprsek, v nádherném zákoutí Rychlebských hor se uskutečnil poslední jarní velký dvojzávod. Bohužel horské počasí se projevilo, a tak pěkně připravený doběhový areál zel po většinu deštivého víkendu prázdnotou.
Les byl typický podhorský jehličnatý, podmáčený, se spoustou kamenů, občas bažinky a klasické paseky. Kvalita map Paprsek a Olšanka však ve srovnání s krásou terénu trochu pokulhávala. Některé pasáže byly zmapovány poněkud hruběji, běhat se však podle toho dalo.
Sobotní krátká trať proběhla na "desítce" a byla oproti nedělní klasice daleko lépe postavená. V sobotu se člověk musel opravdu v rychlosti hlídat, aby někam neuletěl (což se dalo). V neděli to byla klasická trať s velkým k, za deště, v pasekách a bažinách, v jednom místě i po kolena v borůvčí, ale šlo hlavně o fyzickou záležitost, kde se ukázalo, kdo na to má. Pořadatelům se však nepodařilo zcela odhadnout průměrnou rychlost, a tak po oba dny byly kategorie, kde nebyly dodrženy směrné časy.
Organizátorům však za celý víkend patří dík, neboť kdo z nás se rád nepodíval do tohoto krásného kraje, kam se hned tak nedostane.
(Zpět na obsah)
Za orienťák krásnější (a regulérnější)
Od Martina Kondráta
Na základě (nejen) svých zážitků, z posledních dvou sezon zvláště, vyhlašuji výše jmenovanou soutěž. Zúčastnit se mohou všichni pořadatelé závodů, těch významnějších především.
Vítězi se stávají všichni ti, kteří:
- přijdou na to, že několik (byť desítek) kilometrů od rodné vísky se možná nabízí atraktivnější terén, než skýtá jejich záhumenek a to i tehdy, pokud byli pověřeni "jen" pořádáním "béček" či štafet !
- nebudou závodníky prohánět kopřivo-ostružino-bezinkovými háji, kde ti vpředu nalosovaní už předem nemají šanci, i kdyby si nohy ze sedací části vytrhali
- pochopí, že závod nenabývá na mapové obtížnosti prodíráním hustníků
- už někdy zaslechli pojem "volba postupu"
- nepostaví kontrolu třeba na prachobyčejný posed, který pak "neschopní" eliťáci hledají i 10 minut, či do míst, kde měl kartograf zjevně naspěch
- nebudou závodníky považovat za velbloudy a dají jim napít už po (a dále alespoň každých) 30 minutách běhu
- připraví závod štafet bez zbytečných fáborkovaných "čtyřstovek", kde je na prvním úseku pokus o předběhnutí sebepomalejšího soupeře zbytečným plýtváním sil
- při závodě štafet osadí tzv. uzlové kontroly větším množstvím kleští (lavičky), čímž na 1. úseku zamezí téměř pěstním soubojům nebo i více než minutovému "prostoji" méně ramenatých závodníků (pozor, loni se stalo i na 7. kontrole!)
- při štafetách nebudou šetřit farstovanými kontrolami, při M-ČR zvláště
- se pokusí nezapomenout i na další "zbytečnosti" pro blaho závodníka (přiměřené přístřeší, dostatečný počet úmývadel atd.)
Že je to soutěž nelehká? Možná. Odměnou vám však může být spokojený úsměv nejen oddílového pokladníka, ale především těch, kteří jeho spokojenost zapříčinili a jistota, že příště přijedou zas.
(Zpět na obsah)
25. srpna 1997
(c) Pavel Žemlík
