Nejhůř bude tehdy, až nebude na co nadávat.
(jeden z Murphyho zákonů)
Je velmi překvapivé, jak zainteresovanost
v problému od základu změní pohled na věc. Když jsem byl
uprostřed ryze soukromých úvah o výsledcích českých běžkyň
požádán, abych se jich sám ujal, jednoduché a přímočaré
odsudky a závěry se rázem staly mnohem složitějšími. Navíc
nikdo netušil, že nejlepších pět závodnic se rozhodne nás
opustit právě v době, která se i tak označuje za snad nejhorší
vůbec v českém ženském orientačním běhu.
Nové inspirace.
To, že nepocházím z orienťáckého prostředí, nepovažuji
za nevýhodu. Právě naopak. Domnívám se, že problematika různých
sportovních odvětví je v mnoha případech velmi podobná.
Koneckonců v poslední době je velmi obvyklé hledání
inspirace v jiných oborech lidské činnosti. Špičkoví
sportovci se obklopují lidmi, pomáhajícími jim hledat cesty v
době, kdy se zdá, že všechno již bylo vyzkoušeno. Když zůstaneme
u OB, třeba Janne Salmimu velmi pomohl do nejužší světové
špičky Jari Roponen, trénující lyžaře, desetibojaře,
triatlonisty, hokejistu, fotbalového brankáře i tanečníky. V
době, kdy jsem se ještě věnoval pouze atletice a teoretickým
znalostem přikládal značný význam, bylo pro mě velkou zkušeností
zjištění, že například naši cyklokrosaři naprosto popírali
základní principy sportovního tréninku v době, kdy představovali
absolutní světovou špičku. Tehdy jsem si uvědomil, že
tajemství úspěchu je někde jinde, než ve stavbě mikrocyklů,
makrocyklů nebo v testování skoku do dálky z místa nebo hodu
medicimbalem. Chci říct, že nejde vždy jen o sestavení tréninkového
plánu. S nadsázkou řečeno, koupit si Běžeckou kuchařku může
každý a tam je přece všechno napsané, tak k čemu trenéři…
Trenérova role.
Jaká je tedy vlastně úloha trenéra? Percy Cerutty sám sebe
nazýval "drtičem lidí", jeden běžec mluví o trenérovi
jako o "jedné své noze", jiný anglický vytrvalec
zase prohlásil, že každý trenér je parazit. Co tedy, kde je
jeho místo? Určitě v pomoci závodníkovi realizovat jeho možnosti.
Metod, jak toho dosáhnout, je ale moc a napsáno o tom je poměrně
málo. Mnohokrát méně, než o tom, jak trénují světoví běžci
s detailním rozpitváváním tréninkových metod. Vrátím-li
se k přípravě žen, zde se pohybujete o to víc na tenkém ledě.
Určitý způsob jednání, který platí třeba u kluků, zůstává
zcela bez odezvy. Obecně vzato ženy reagují lépe na povzbuzování,
než na "hozenou rukavici" nebo výzvu, muži naopak. V
jiných momentech než u chlapů je třeba "pohrávat si s
holí", v jiných "tlačit na pilu", v jiných chválit.
(Nejsem si jistý, jestli toto bylo doteď u našich O-běžkyň
bráno v úvahu. Třeba zdůrazňování zodpovědnosti za přísun
financí do orienťáku v prostředí vrcholné světové události
považuji u žen skoro za trestuhodné a přímo znemožňující
odvést výkon.)
OB se změnil.
Začátkem devadesátých let pan Gavenda (který mimochodem rovněž
působil velmi úspěšně u řady jiných sportů - třeba
kanoistiky - a kterého, jak už to bývá, docení asi až
historie) odmítal nutnost trénování na Severu. Výsledky mu
tehdy dávaly za pravdu. To, že my dnes v realizačním týmu
klademe na přípravu ve Skandinávii důraz, není vůbec výrazem
nesouhlasu s jeho tehdejšími tezemi. Je to o tom, že orienťák
je za deset let zase někde úplně jinde, tak jako nešla srovnávat
období let sedmdesátých a osmdesátých. Rezignace našich
nejlepších závodnic napsala jakousi symbolickou tečku za
velmi úspěšným obdobím a zaplnit mezeru po celé jedné chybějící
generaci bude složité. Nemůžu se ubránit pocitu, že bez
pobytů na Severu to bude ještě složitější. A mám na mysli
skutečně dlouhodobý pobyt se vším všudy, tj. se studiem,
prací, tréninkem v klubech, životním stylem, nikoliv krátké
výjezdy se snahou v omezeném čase "urvat" z tréninkových
možností co nejvíc a během týdne se tam "utočit k
smrti" a vrátit se domů ke všem našim zlozvykům. Jsem rád,
že dvě z našich žen už našly odvahu a vůli k tomuto kroku
a přál bych jim splnění jejich očekávání. Doufám, že
najdou následovnice, řada dalších by měla už letos alespoň
využít možností angažování v tamějších klubech.
Budeme mít ženy na příštím MS?
Zamyšlení trenéra ženské reprezentace nad současným stavem
v týmu si můžete dočíst v papírovém vydání časopisu už
za několik málo dnů.
Tom Novák